4 tipy na francouzské filmy, které si zamilujete

Dveře výtahu se zavírají. Najednou je zarazí ruka a znovu je otevře. Vstupuje François Perrin, zadlužený a zhýčkaný hráč pokeru, který se zrovna snaží vymyslet, kde vzít peníze na dluhy. Ve výtahu už je skupinka lidí, mezi nimi i malý indiánský náčelník Wanù z Amazonského pralesa a Jean Campana, Wanùův tlumočník a průvodce. Výtah se rozjíždí. Wanù si Françoise zaujatě prohlíží, ten je z toho trochu nervózní a odvrací se. Najednou se výtah zasekne a zastaví. Skupinka lidí po sobě nervózně pokukuje, jeden muž zvedá výtahový telefon a volá o pomoc.

Wanù přichází k Françoisovi a začne mu sahat na uši. Campana Françoise uklidňuje, že mu Wanù neublíží, že je velmi mírumilovný. François však strach nemá. Wanù si ho upřeně prohlíží a najednou zvedne ruku a chytne Françoise za nos. Ten se tváří překvapeně, ale neucukne. Ptá se Campany, co má dělat. Ten mu radí, ať chytí Wanùa také za nos.

Campana se na to zaujatě dívá a vysvětluje, že pro Indiány je nos znamení života, protože v něm proudí kyslík. Wanù tím chce Françoisovi říct, že je mu jeho život drahý a François mu teď říká totéž. Tak tam Wanù a François stojí a držejí se za nosy. Lidé ve výtahu se po sobě zmateně a trochu pobaveně dívají. François už je z toho trochu nervózní a ptá se: „A jak dlouho si to budeme říkat?“ Campana jen krčí rameny.

Jestlipak znáte tuto scénu? Já ji znám důvěrně 🙂 Nikoho asi nepřekvapí, že jednou z (velmi příjemných) možností, jak si procvičovat francouzštinu a dostat ji trochu pod kůži je sledování francouzských filmů v originále. Velmi ráda tuto možnost využívám, protože se u toho dá spojit příjemné s užitečným.

Nejradši mám francouzské komedie. Zbožňuji francouzský humor. Je jiný než třeba americký. Je jemnější, decentnější a inteligentnější.

Občas se mi stává, že se dívám na nějaký francouzský film. Moc se mi líbí, přijde mi ohromně vtipný a chci, aby se na něj podívala například  moje maminka. Tak jí ho pustím s českým dabingem a dívám se s ní. A najednou už mi to nepřipadá tak vtipné a úžasné… Nechci tím nijak shazovat český dabing. Naopak, ten je výborný. Jde spíš o to, že některé francouzské vtípky prostě nejdou přeložit a v dabingu zanikají. Právě proto, že jsou založené na slovních hříčkách, nedorozuměních a nejrůznějších narážkách týkajících se francouzské kultury, reálií, atd.

Už jen proto stojí za to se naučit francouzsky, abychom si mohli vychutnávat ty francouzské klenoty 🙂

Chtěla bych se s vámi podělit o pár svých nejoblíbenějších filmů, na které vám doporučuji se podívat. Jejich jazyk je celkem srozumitelný, takže jsou vhodné i pro naše „studijní“ účely.

Mám jich oblíbených hodně, a tak se dnes zaměřím pouze na některé od režiséra Francise Vebera.

Pro začátek taková malá zajímavost, Francis Veber často pojmenovává hrdiny v různých svých filmech stejně. Dvě jeho oblíbená jména jsou François Perrin a François Pignon. Proč? Jména určitým způsobem charakterizují postavu. Perrin a Pignon mu evokují stydlivé, hodné a nevýrazné muže, kteří se nějak dostanou do situace, se kterou si nevědí rady, ale nakonec se z ní nějakým způsobem dostanou, ani neví jak.

A teď k těm filmům.

1. Jaguár (Le Jaguar, 1996)

Z tohoto filmu je i úvodní scéna dnešního článku. Film jsem viděla snad stokrát… 🙂 Hlavní roli v něm ztvárnili Patrick Bruel a Jean Reno. Mimochodem Patrick Bruel je i zpěvák a má moc hezké písně. Pokud by vás to zajímalo, rozhodně doporučuji na nějaké mrknout, třeba zrovna na píseň Je fais semblant.

Hlavní hrdina filmu, François Perrin, je po uši zadlužený hráč pokeru. Muž, který nemá v životě pevné místo a momentálně je v průšvihu, protože jeho velký dluh odkoupil nebezpečný mafián. Asi je vám jasné, že se s ním zrovna nemazlí. François ale nemá na zaplacení a vypadá to, že ho může zachránit jen útěk z Francie…

Jean Campana (hraje ho Jean Reno) vyrostl po smrti rodičů u Amazonského kmene a teď přijel spolu s Wanù, kmenovým náčelníkem a šamanem, do Paříže kvůli kampani za záchranu Amazonských pralesů.

Všichni tři se setkávají při oné scéně ve výtahu a od té doby už se jejich osudy protkávají. François se nakonec vydá na záchrannou misi do Amazonie spolu s Campanou a kdo ví, třeba se z toho zhýčkaného městského floutka stane pořádný chlap… 🙂

Podívejte se na trailer k filmu – zde je odkaz na YouTube.

2. Blbec k večeři (Le Dîner de cons, 1998)

Tahle komedie je vážně k popukání 🙂 Skupina přátel pořádá každou středu tzv. „dîner de cons“ neboli „večeři blbců“. Každý z té skupiny přátel na ní má vždy přivést toho největšího „blbce“, kterého se jim přes týden podařilo sehnat. Většinou se jedná o lidi s různými podivnými zálibami. Během večera si z nich pak dělají legraci, aniž by to ti vybraní „blbci“ tušili.

Jednomu z přátel se to ale jednou vymstí. Pierre Brochant (Thierry Lhermite) na večeři pozve (koho jiného než) Françoise Pignona (Jacques Villeret). Úředníka z ministerstva financí, který vášnivě rád staví makety různých staveb ze zápalek. Pierre má radost, že se mu podařilo sehnat pořádného „blbce“ a už se nemůže dočkat večera. Před večeří ho pozve k sobě domů, aby ho nejprve trochu „prostudoval“.

Mezitím se ale zraní a nemůže pořádně chodit, takže na večeři nakonec nemůže. Ale to už je náš milý François Pignon na cestě k němu a konečně se pořádně rozjíždí kolotoč super vtipných situací. Schválně tipněte si, kdo z toho večera nakonec vyjde jako největší blbec!

Podívejte se na trailer k filmu – zde je odkaz na YouTube.

3. Kondomedie (Le Placard, 2001)

Tento film mě dlouho odrazoval svým názvem v češtině. Myslela jsem si, že je to nějaká trapná komedie po vzoru americkým filmů. Než mi došlo, že je to vlastně francouzský film, který se v originále jmenuje úplně jinak.

Jmenuje se „Le Placard“. Možná vás to trochu zaskočí. Cože? Skříň? Ano, přeložit tento název byl trochu takzvaný „překladatelský oříšek“. Slovo „placard“ totiž naráží na francouzský výraz: „sortir du placard“ neboli „vylézt ze skříně“. Znamená to odhalit svou skrývanou sexualitu. Český název vychází z toho, že hlavní hrdina pracuje v továrně na kondomy.

Hlavní roli si zahrál můj oblíbený herec Daniel Auteuil. Hrdina se jmenuje (jak jinak) François Pignon.  François je hodný, milý a stydlivý muž, kterému se kvůli tomu v životě nic nedaří. Opustila ho žena, v práci se moc neprosazuje a dokonce mu hrozí vyhazov. Aby si udržel místo, poradí mu jeho soused, aby předstíral homosexualitu a přiměje ho poslat do firmy upravené fotky.

François nejdřív souhlasí, ale pak se mu to rozleží, protože neví, jak by měl důvěryhodně předstírat svou údajnou homosexualitu. Ale jeho soused ho uklidňuje, má zůstat stejným stydlivým mužem, na kterého jsou jeho kolegové zvyklí. Říká mu: „Ne changez rien… ce qui va changer, c’est le regard des autres…“ („Neměňte nic…, změní se to, jak se na vás budou dívat druzí…“).

Podívejte se na trailer k filmu – zde je odkaz na YouTube.

4. Drž hubu! (Tais-toi, 2003)

Další lahůdka! Hlavní role ztvárnili Jean Reno a Gérard Depardieu. Další moji oblíbení herci 🙂

V tomto filmu výjimečně neplatí pravidlo pro jména hlavních hrdinů.

Gérard Depardieu hraje Quentina z Montargis, ukecaného, trochu přitroublého, zlodějíčka s dobrým srdcem. Jean Reno je v roli Rubyho, ostříleného zločince. Setkají se spolu ve vězení a Quentin od té chvíle Rubyho považuje za svého nejlepšího přítele. Dokonce pro oba zorganizuje útěk z vězení (no vlastně pak z blázince), ze kterého ale Ruby není nadšený, protože měl jiné plány. Ocitají se spolu na svobodě. Ruby se chce Quentina zbavit, ale ten se hned tak setřást nenechá. Největší Quentinův sen je pořídit si bistro „Chez deux amis“ neboli „U dvou přátel“. Jejich cesty se na chvíli rozejdou, pak zase sejdou. Stanou se z nich nakonec „deux amis“?

Podívejte se na trailer k filmu – zde je odkaz na YouTube.

Tak to by myslím pro dnešek stačilo, abych vás nezahltila. Filmové pokračování někdy příště. Zkuste se na některé z filmů podívat.

Jak se k nim dostat? Spoustu francouzských filmů jsem pořídila v obchodech s levnými DVD. Dnes je tam seženete vážně za pár korun. Je výhodné mít ty filmy na DVD, protože si můžete určovat, jestli si pustíte titulky a jaké. Někdy filmy v originále můžete najít na YouTube, ale spíš tam jsou jen jejich části. Nevýhoda YouTube je, že filmy budou nejspíš bez titulků.

A jak se s filmy co nejlépe něco naučit?

Nabízí se varianta prostě si film pustit v originále s českými titulky. Ale z vlastní zkušenosti vím, že v tom případě se hlavně soustředím na titulky a moc nevnímám to, co herci říkají. Vaší francouzštině to neuškodí, ale také ji to nijak výrazně nepodpoří.

Ideál je pustit si film úplně bez titulků a snažit se zkrátka pochytit co nejvíc. Tak to teď dělám s anglickými filmy a seriály. Vážně jsem zjistila, že mi to hodně pomáhá, protože mě to nutí se soustředit na to, co herci říkají. Rozumím mnohem víc, než jsem si myslela. A i když ne úplně všemu, často pochopím, o co jde, z kontextu. Podmínkou je ovšem ne moc složitý jazyk, jinak mám smůlu.

Ovšem pro ty, co už hodně zapomněli to nemusí být úplně ideální varianta, protože by pak z filmu nic neměli. V tom případě se mi osvědčilo se podívat na film nejdřív s dabingem nebo s titulky, abych věděla, o co tam jde, a pak si ho pustím znovu bez titulků a snažím se co nejvíc porozumět.

Nebo zkuste titulky francouzské. Někdy pomáhá, když to, co herec říká, vidíte napsané. A pochytíte mnohem víc, než když máte k dispozici jen zvuk.

Každý si musí najít to, co mu nejvíc vyhovuje. Snad vám moje tipy pomůžou poodhalit zase další kousek francouzštiny. Tak přeji krásnou podívanou!

Další tipy na procvičování francouzštiny najdete tady >>>