Mým světem je francouzština. Už přes dvacet let je součástí mého života. Prošla jsem několika profesemi a všechny se nějakým způsobem točily kolem francouzštiny. Hlídala jsem francouzské děti, provázela francouzské turisty po Praze, nakupovala materiál pro francouzskou rafinérii. 

Francouzštinu jsem vystudovala a teď jsem profesí překladatelka a lektorka na volné noze. I když jsem zrovna na rodičovské dovolené s malým synem, francouzština je stále součástí mých dní. Ne proto, že bych se jí musela věnovat, ale protože chci a něco mě k ní stále pohání. Jak už jsem psala, je to můj svět. 

Moje začátky s francouzštinou však byly kostrbaté a ušla jsem dlouhou cestu, než se mi dostala pod kůži... 

Dřív jsem francouzštinu nebrala jako zábavu a radost. Prostě jsem se ji učila ve škole. Slovíčka, cvičení, články, gramatika. Hodina ve škole, kterou jsem vždycky nějak zvládla, ale nic zásadního z ní ve mně nezůstalo.

První menší zlom nastal, když jsme se školou jeli na výlet do Paříže. Paříž mě uchvátila a k francouzštině jsem získala trochu jiný vztah. Už to bylo o něčem jiném. Ale se znalostmi to pořád nebyla žádná sláva. Běžně se mi stávalo, že to, co jsem se pracně “našrotila”, jsem za pár lekcí úspěšně zapomněla.  Nevěděla jsem, jak to dělat jinak. A hlavně vždycky bylo spousta důležitějších věcí a na francouzštinu jaksi nezbýval čas...

Takže s francouzštinou to u mě vypadalo tak, že postupně zapomenu vše, co jsem se naučila a nikdy ji nejspíš pořádně umět nebudu. A budu jen říkat: Francouzština? Jo kdysi jsem se ji učila, ale už si nic nepamatuju…

Zásadní zlom pro mě nastal ve chvíli, kdy jsem dostala možnost ji aktivně používat každý den.

Úplnou náhodou jsem totiž dostala nabídku pracovat u jedné francouzské rodiny žijící v Praze, která hledala holku na hlídání dvou úžasných malých dětí. A já, přesto, že jsem se toho ohromně bála, protože jsem zkrátka francouzsky moc neuměla, jsem to vzala.

Začátky byly krušné...

 A tak jsem se do toho ponořila. Denně jsem se francouzštině věnovala. Učila se nové fráze, slovíčka. A hlavně jsem to všechno hned používala v praxi. Musela jsem. Měla jsem opravdu velkou motivaci to všechno zvládnout, protože už jsem do toho vlaku prostě naskočila.

Díky dětem jsem měla možnost dívat se na francouzské pohádky a seriály, poslouchat dětské písničky a číst pohádkové knížky. Přiznám se, že jsem to všechno hltala snad víc než ty děti… 

I když jsem zpočátku všemu nerozuměla, postupně se mi to vrývalo do paměti. Francouzština se mi dostávala čím dál víc pod kůži…

Zjistila jsem, že když se francouzštině věnuji denně a dělám věci, které mě baví a jsou pro mě důležité, učení jde samo.

Pracovala jsem u nich něco málo přes rok. A to mi dalo mnohem víc, než jakékoli předchozí studium jazyka. Rozmluvila jsem se, naučila jsem se rozumět a otevřelo mi to obzory. Byl to pro mě takový francouzský restart.

Další studium už mi šlo samo. Ještě jsem si prošla dlouhou cestou a různými profesemi, ale vždy to bylo nějakým způsobem provázáno s francouzštinou. Už jsem se jí zkrátka nikdy nevzdala. Je to moje radost a práce.

Když jsem před rodičovskou dovolenou francouzštinu učila, viděla jsem, že spousta studentů to má přesně tak, jak jsem to mívala na začátku já. Poctivě chodí na lekce, učí se gramatiku a slovíčka, ale stejně to pořád není ono. Stejně to dříve či později zapomenou, mají problémy si věci zafixovat a to je pak frustruje.

Zkrátka a dobře, hodina a půl týdně nestačí k tomu, aby se vám francouzština dostala pod kůži. Je potřeba se do ní zcela ponořit, pořád na ni myslet, denně s ní být v kontaktu.

Také vím, že je spousta lidí, kteří se francouzštinu před nějakou dobou učili, třeba na střední škole. A pak nastoupili do práce nebo se začali věnovat jinému studiu a francouzština se jim z hlavy pomalu vytrácí. Stejně jako mně na úplném začátku... 

A tak jsem se rozhodla sdílet své zkušenosti s tím, jak francouzštinu dostat pod kůži. Jak ji restartovat. 

Chci vám ukázat, jak na to, aby se francouzština stala součástí vašeho života. Jak se do ní zamilovat… Kde se na co dívat, co kde poslouchat. Naučit vás, jak ji začlenit do svých každodenních činností nenásilně, radostně a zvesela.